Svatá Helena

Lokalita se nachází na jihu župy Karaš Severin, jen několik kilometrů severně od Dunaje, v blízkosti Železných vrat na Dunaji, a pouhých 13 km od Nové Moldavy. Vzhledem k tomu, že se obec nachází v oblasti s krystalickými skalními horami, bylo zásobování vesnice vodou vždy problémem. I když v posledních letech byla voda zavedena prostřednictvím sítě, často je to nedostatečné. Další blízká česká vesnice, "Svatá Alžběta", byla opuštěna kvůli problémům s dodávkami vody a v současné době je "vesnice duchů nebo zřícenina".

Svatá Helena byla druhou českou vesnicí založenou v Banátu, a to v roce 1824. Právě v tomto období došlo k první vlně osídlení Čechy z Čech. Hlavním důvodem, proč byli Češi kolonizováni právě zde, byl rozvoj těžby dřeva. Naprostá většina Čechů pocházela ze Středočeského kraje. V roce 1879 postavili katolický kostel a v roce 1887 evangelický kostel. Mezitím ten evangelický kostel převzala baptistická komunita.

Novodobá historie obce sleduje trajektorii, kterou následovala většina českých vesnic v Banátu: po pádu Ceauşeskova režimu velká část obyvatel emigrovala, většina z nich do České republiky. Jestliže v roce 1991 zde žilo 800 obyvatel, po téměř 10 letech se jejich počet snížil téměř o polovinu a v roce 2000 dosáhl pouze 540 obyvatel a dnes asi 400. Hlavním zdrojem příjmů zbývajících obyvatel je zemědělství a obecně práce ve vesnici, alespoň v sektoru starších lidí, nejmladší z těch, kteří tuto vesnici obývají, se rozhodli buď odejít do zahraničí, nebo hledat lépe placenou práci v jiných, rozvinutějších městech Rumunska, jako je Temešvár, Kluž Napoka nebo dokonce Bukurešť.

I když ve vás nízký počet obyvatel může vyvolat dojem, že zdejší lidé jsou smutní kvůli tomu, že zůstali sami a děti se spolu s vnoučaty rozhodly odejít do jiných zemí, žijí svůj život s velmi vzácným duchem, vždy s úsměvem na rtech a připraveni nabídnout vám pohostinnost svého domova, kterou si v průběhu let osvojili. Snad nejvíce oceňovaným obdobím roku je letní období, kdy je tato vesnice v horách naprosto napadena dětmi, které se vracejí ke svým rodičům a na místa, kde kdysi vyrůstaly, a také turisté, kteří jsou přitahováni tradicemi a vybírají si tuto malou vesnici jako útočiště před monotónním životem. Pravděpodobně jedním z hlavních důvodů, proč jsou zde lidé tak dobří v srdci, je víra, kterou nosí ve své duši, s níž jsou připraveni čelit zítřku a přijmout včerejšek takový, jaký je s dobrem i zlem. Vesnice je převážně katolická a neoprotestantská, pravoslavné náboženství je v menšině a žije zde jen několik rodin rumunského původu. Samozřejmě, jako každá česká vesnice, i ona má tradiční lidový kroj. Oblečení je dost podobné jiným českým vesnicím, podobnost je vidět ve střihu.

Gerník

Gerník je obec v rumunské župě Karaš Severin. Obyvatelstvo obce je tvořeno výhradně Čechy. Lokalita se nachází na jihu župy, na župní silnici č.571A, přibližně 13 kilometrů severně od Dunaje, v nadmořské výšce přibližně 450 m, na východním okraji pohoří Lokvei. Nachází se 14 km od města Nová Moldava a 125 km od města Rešice, hlavní krajské město.

Turistické památky:

• Jeskyně Padina Matei
• Turecká díra
• Funkční mlýnky v Gerníku
• Přírodní rezervace Valea Mare
• Vodopády na potoce Modavica
• Mlýnky na řece Gramenska, nedaleko Gerníku

Stručná historie lokality:

Důležitý impuls k prvnímu osídlení oblasti Banát, nabídl Maďarlý. Měl na starosti těžbu dřeva a pocházel z Oravice. Svými sliby se mu podařilo přesvědčit několik desítek českých rodin, aby se přestěhovaly do zalesněné a neobydlené oblasti v pohoří Lokvei. Podnikatel nesplnil své sliby, což donutilo sedláky sloužit jako pohraniční stráž na hranicích Rakouska-Uherska.

Druhá vlna osídlenců přišla v letech 1827-1828. Tato vlna měla vojenskou úlohu, skrze kterou byla střežena hranice říše. Podle některých pramenů název obce Gerník pochází od slovanského slova "Gîrlo", což znamená louže nebo-li kaluž, než se zde usadili Češi, nahoře na náhorní plošině byla tato louže, kde se koupali divočáci. Historia Domus římskokatolické farnosti Gerník uvádí, že obec byla založena českými osadníky, kteří sem byly přivezeny ze 76 lokalit západních a středních Čech. Při sčítání lidu v roce 1992 žilo v Rumunsku 5800 etnických Čechů a při sčítání lidu v roce 2011 žilo v obci Gerník 1 268 obyvatel.

Rovensko

Rovensko je malá a klidná vesnice, která se nachází na úpatí pohoří Almaž v okrese Karaš Severin, v nadmořské výšce asi 760 m. Rovesko je nejmenší česká vesnice v Banátu, asi 50 obyvatel. Díky své etnické specifičnosti se obec vyznačuje přesností, s jakou byly zachovány tradice a zvyky specifické pro český národ. Jelikož se jedná o nejizolovanější ze 6 českých vesnic v Banátu, nejlépe se zde zachovala stará čeština, která nebyla změněna ani rumunštinou, ani srbochorvatštinou. Díky své poloze, vesnice poskytuje za jasných dnů nádherný výhled jak na Dunaj, tak na proláklinu Almaž, pohoří Lokvei a pohoří Anina. Pro milovníky pěší turistiky jsou zde značené stezky, které spojují vesnice z Dunajskou soutěšskou.

V této malebné vesnici čas stagnoval, zde není hluk aut, není zde dav, je zde pouze ticho a krása. Polní a štěrková cesta ke vchodu do malé vesnice je schůdná. Příroda vás doprovází svými krásami, dokud nevystoupáte na vrchol hory. A na vrcholu, vedle malých, krásně opečovávaných domků Pemů (místní název pro Čechy, který pochází z Čech- Bohemie, respektive keltského kmene Boiů), na vás čekají volná a zvědavá zvířata. V jarních měsících vám kvetoucí stromy dávají pocit, že jste součástí svatebního průvodu, ve kterém je příroda nevěstou. Tuto vesnici lze jaksi považovat za centrální vesnici mezi českými vesnicemi, protože je do jisté míry umístěna centrálně, a nabízí tak možnost navštívit ostatní vesnice po turistických trasách.

Například procházka nebo-li expedice z vesnice Gerník do vesnice Rovensko je dlouhá asi 16 km, a na které můžete pozorovat, jak příroda pomalu získává zpět své území od těch, kteří ji v minulosti využívali k přežití. Cestou můžete narazit na místního, který je tak laskavý, že vám nabídne svezení povozem, do další vesnice nebo proč ne dokonce do vytouženého cíle. Tato vesnice, jedinečná mezi ostatními českými vesnicemi, je každoročně navštěvována velkým počtem turistů, kteří jsou věrní této oblasti a blahu zdejších lidí. Místní obyvatelé neztratili úsměv na tváři, natož smysl pro humor. A takto rok co rok se tato izolovaná oblast Banátu rozléhá smíchem a dobrou náladou. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi oblíbenou oblast pro turisty, mnozí z těch, kteří ji přicházejí navštívit, se postupně začali stávat spíše malou rodinou, i když kvůli vzdálenosti velmi samostatnou, ale nikdy zapomenutou nebo opuštěnou, těší se na chvíle, kdy se budou moci vrátit do malé vesnice nacházející se na vrcholu kopců, aby si mohli odpočinout, jako jenom zde mohou.

Eibentál nebo-li Tisové Údolí

Eibentál je vesnice v rumunském kraji Mehedinci, samosprávně patřící pod obci Dubova. Jedním z hlavních zaměstnání, kromě zemědělství, bylo hornictví, které dnes již neexistuje, stejné jako zemědělství. Vesnice je skutečným "jazykovým ostrovem" české menšiny v Rumunsku. Nachází se na jižním výběžku kraje, v pohoří Banát. Po roce 1995 podpořila česká vláda lokalitu prostřednictvím řady iniciativ ve prospěch místní komunity. Tak byla otevřena škola, nesoucí jméno Aloise Jiráska, klasika české literatury, který psal o vesnicích v Dunajské soutěsce, byla asfaltovaná silnice a také slavnostně otevřena digitální telefonní ústředna.

Eibental je místo zahalené tajemstvím, kam se dostanete po serpentinové cestě. Kněz slouží bohoslužbu každou neděli v rumunštině. V obci je škola, obchod a dvě hospody. Ve vesnici je lékárna a nejbližší nemocnice je v Orşově, 50 km daleko. Ve škole se vyučuje v rumunštině a češtině. Nejvýznamnějším svátkem Čechů je chrám kostela, takzvané posvícení. Každý rok v srpnu se zde koná Festival Banát, na který přijíždějí stovky turistů z České republiky.

Bígr

Při sčítání lidu v roce 2002 měl Bígr 257 obyvatel, z toho 229 Čechů, 23 Rumunů a další. V minulosti zde žilo přes 600 obyvatel, převážně Čechů, ale v posledních desetiletích se počet obyvatel dramaticky snížil. Nachází se na jižním konci župy Karaš Severin, v izolované oblasti pohoří Almaž, na hranici s župou Mehedinci. Jediným silničním spojením s obcí Bígr je obecní asfaltovaná silnice z Kozly, kde se napojuje na státní silnici 57 Nová Moldava- Oršava. Bígr vznikl v letech 1826-1827 osídlením českými kolonisty z Čech, nebo-li Boemie. Původně se kolonie jmenovala Schnellersruhe, podle generála Andreje Schnellera, vrchního velitele Banátu v letech 1821 až 1836.

Současný název obce byl dán podle kopce a pramene v blízkosti vesnice a byl oficiálně přijat v roce 1911. Původně byla česká kolonie vzdálena 2 km, směrem k Berzasce, ale kvůli silnému větru, který foukal v tomto místě, se přestěhovalá. Zpočátku bylo kolonizováno 66 rodin, z nichž každá dostala 20 jochů půdy, zvířata a potraviny. Protože se nacházeli uprostřed lesů, museli si zemědělskou půdu vytvářet odlesňováním a potřebné k živobití doplňovat lovem. Mnoho Čechů pracovalo na prohloubení Dunaje a na stavbě silnice pokraj Dunáje. Po dlouhou dobu zde byla hlavní činností Čechů hornictví. Kromě toho se zabývali také zemědělstvím a chovem dobytka.

Šumice

Šumice je vesnice v obci Lapušnicel, v okrese Karaš Severin, v Rumunsku. Šumice je malá obec tvořená českými obyvateli. Přístup do Šumice je po asfaltové silnici z vesnice Lapušnicel, která je dlouhá asi 6 km. Šumice byla kolonizována ve dvou vlnách, v letech 1824 -1828, osadníky z Plzeňského kraje. V roce 1991 zde žilo 210 obyvatel, dnes má osada asi 130 domů a asi 60 obyvatel. Římskokatolický kostel byl postaven v letech 1887 až 1888 a je zasvěcen svaté Anně.

Šumice je nejvzdálenější od ostatních českých vesnic, nejbližší česká vesnice je Rovensko. Obec se nachází v nadmořské výšce asi 600 m. Škola byla uzavřena v létě 2012. Na konci vesnice, se náchází, v lese, krásný hřbitov, hůře přístupný. V obci není tekoucí voda ani kanalizace, domy mají většinou vlastní studny a septiky.

Místní akce:

• "Masopust" - maškarní ples, 6 týdnů před Velikonočními svátky
• Svátek kostela (posvícení), se koná 26. července, kdy byl vysvěcen kostel sv. Anny.
• Den sklizně, druhá neděle v říjnu.